(Helena Vondráčková,
Karel Černoch, company)
Když je u konce
den, řekneš: no, to je toho!
Ani tenhleten
chudině nevyšel vstříc.
Znova zápas
o krajíc,
znova
v pokleku, potu a marši.
A co nám všem vlastně
dal?
Bídu, nic víc.
Jsme jen zas
o den starší.
Když je u konce
den, tak si trhneme nohou,
jenom slibama nikdo
se nenasytí.
Inu, úděl, osud náš
denně míň je podoben
ráji.
A tak
v posteli, pokud ji máš,
řekneš jen svý:
zas den života
v háji!
Když je u konce
den, začni zhluboka dejchat,
trochu vzruchu
i sem přines od moře fén,
je to krátkej
okamžik,
ano probuď se včas
jako ptáci,
(ráno probuď se všas
jako ptáci)
chlebodárcům řekni –
dík,
(chlebodárcům
vzdávej dík)
važ si toho že dali
ti práci
a my závidět
můžeme jen,
(my závidět můžeme
jen)
když je u konce
den.
Když je u konce
den, chcete něco i za nic.
Bereš – nebereš,
lenochu, víc ani flok!
Děti mrznou, mají
hlad!
Maso neměli skoro už
rok!
Ale pracuješ, dostal
jsi plat!
A tak buď rád!
I když den to
byl na nic!
Dneska předák je bez
sebe vzteky a zlej,
tady k soucitu
nikdo ho nepřinutí.
Jeho návrhy Fantina
odmítla prej.
Že mu kalhoty
splaskly, je k namíchnutí.
Asi šéf náš měl by
znát,
jak tu kraluje
tenhleten gróf,
ubohá Fantina prej nechce
mu dát,
to je na vyhazov!
Když je u konce
den, potom teprve „padla“!
Dej se do pucu,
nejsi-li docela trop,
dluhy splácej,
prachy klop,
stůj zas na mzdu i
na chleba frontu.
O co kráčí za
všech dob?
(Oč nám kráčí
dvojnásob?)
Jde o místečko
na horizontu!
O to, žít jak
suverén,
(jen žít jak
suverén,)
když je u konce
den.
A hleďme se,
Fantina dostala dopis!
Kdopak ti psal? Tak
pochlub se tím.
„Pošli peníze,
dcerka ti stoná,
chcem zaplatit léčbu
a nemáme čím!“
Je to soukromá věc,
ihned vrať mi ten dopis!
Taky na tebe ledacos
mohla bych říct!
Jen se přiznej kdo
z nás
nikdy netajil nic?
Ale maříme čas,
naval dopis, nic
víc!
Snad někdo moh´ by
prstem hnout,
od sebe ty dvě
odtrhnout,
zde je můj podnik,
žádný cirkus!
Tak račte dámy
zkrotit žár,
pěstujme vstřícnost
naprostou
dokud jsem já tu
starostou.
Přím čelit dřív, než
narostou,
to už je na vás,
přeju zdar.
A teď chci
znát, jak vznik ten svár!
Když byl
u konce den, tahle začla to první!
Někde nechala dítě
a zdrhla sem k nám.
A teď na něj platit
má.
Jenže kolik tu
vydělat může?
Vědět šéf kde shání
a jak,
krk za to dám,
že by vyletěl
z kůže.
Moji dcerušku před
lety opustil otec
a teď pečuje
o ni pan Thenardier.
Na to aby má Cosetta
neměla hlad,
padne všechen můj
plat.
Ále co na tom je?
Když je u konce
den, znova starosti začnou,
a co kdo si tu
navařil, jeho je věc.
Tahle osoba zřejmě
má másla na hlavě víc, než je zdrávo.
My tu nechcem
hambinec!
Kéž se dostane ke
slovu právo
a řekne: couro,
ven!
Když je u konce
den.
Rád jednou kočku
potkal bych,
co dělá „mňau“
a co má švih,
a vyhmát
zákoutíčka skrytý…
Co
s velecnostnou Fantinou?
Tvářičku máš tak
nevinnou,
jen ty se přetvařuj
jak chceš,
vzduch dál tu kazit
nebudeš,
jsi ve dne anděl
medovej
a v noci
holka na prodej!
V zájmu fabriky
výpověď hleďte jí dát!
Hele, vypadni, máme
tě tak akorát!
Kdo by o tebe
stál?
Jen si táhni dál!
Přesně tak! Čert tě
vzal!